Úsměv

     Měli jste někdy možnost pozorovat miminko, když se probudí? Pokud je nic nebolí, při zahlédnutí známé tváře tu jeho doslova rozzáří úsměv (ten bezzubý patří k nejhezčím). Tím zahájí svůj den. Pochopitelně, necháte-li jej hladovět, nebo ve špinavých plenách, náhle už není usměvavé a spokojené. Ale kdo z nás je spokojený, když nemá uspokojené základní potřeby, že? Ale o tom kdyžtak až někdy jindy. Dnes si popovídáme o úsměvu.

Relatos Salvajes - Divoké historky

     Čas od času narazím na film nebo knihu, které mne velmi osloví a pak s tímto dílem obíhám všechny své známé a doporučuju jim je, vnucuju, možná skoro až otravuju (krom mé ženy, která je vůči tomuto imunní - prostě mne, jako třeba právě u tohoto filmu, pošle do....... patřičných mezi). Nu, a nyní přišel čas i pro dva čtenáře mého blogu. Nedávno jsem, vlastně úplně náhodou, shlédl argentinský film Divoké historky (Relatos Salvajes, Wild Tales - 2014), a přestože jsem chtěl být trošku nepříjemný, protože i mne do tohoto filmu nutili, zjistil jsem, že si mne plně podmanil. 

Pod modrou hvězdou - Stařenka

     Čas od času (ale ne moc často) se tu budou objevovat takovéto krátké povídečky z mého profesního života. Nečekejte však slaňování z vrtulníku do tygřích výběhů ani velké havárie. Jedná se spíše o případy, které mne zaujaly lidsky nebo profesně. Jména aktérů jsou pochopitelně změněná, pokud by se však někdo přece jen poznal, vězte že, i když lidé považují sebe i své problémy za jedinečné, případy se opakují. Bohům dík nebo žel? Toť otázka.

Jak jsem hledal Sokola a Rima aneb trocha sebechvály

     Pokud nejste zhruba tak můj ročník, nebudete mít pravděpodobně ponětí, o čem píšu. Za mého dětství tu byl jiný režim, milé děti, a tehdy... Nu dobrá, konec legrácek. Snad každý z nás má z dětství nějaký oblíbený film, knihu, seriál. Tehdy, to jest v osmdesátých letech, se v televizi objevilo několik dobrodružných seriálů a filmů z Asie, které naprostou většinu z nás fascinovaly, rádi bychom se k nim vrátili, ale jaksi............ nebyly a někdy prostě ani nejsou k mání. Já se dnes (jen tak okrajově) zmíním o třech z nich. Jedná se o seriály Opičí král, Strážce noci a Rim Kok Čong.

Potkal jsem malířku... aneb o Fridě (mimo jiné)

Frida Kahlo

    Ten den začal jako každý jiný, a přesto měl být svým způsobem zvláštní. Potkal jsem malířku. Drobnou mladou ženu s očima hlubokýma stejně jako její myšlenky a názory. Názory, které mi připomněly, jaký jsem kdysi býval, nebo aspoň chtěl být, a jak jsem z této cesty sešel. Povídali jsme si o malování jejím i cizím, plánech do budoucna reálných i úsměvných.

Dinosauři počtvrté

     Potřeboval jsem vypnout, chvíli nepřemýšlet. Na to se hodí film, nejlépe americký. Volba padla na Jurský svět. Dle ukázek by to měl být film s jasným a prostým dějem. Poslední dobou však mám s filmy a knihami problém - nesplní má očekávání. Do kina jsem proto šel s lehkým despektem. Tentokrát jsem se ale zmýlil.

Malá omluva s vysvětlením aneb Mistr prokrastinace

     Poslední rok pro mne byl poněkud hektický, takže jsem zanedbával v podstatě vše, co jsem si naplánoval. Chtěl jsem znovu začít psát, hrát na kytaru a jako zamlada aspoň jednu knihu a jeden film měsíčně stihnout. Ale tyto naplánované záležitosti mi prostě připadaly v kontextu často méně důležité. A někdy, proč to nepřiznat, zvítězily pohodlnost a lenost. A je to tu... Prokrastinace.