Poslední rok pro mne byl poněkud hektický, takže jsem zanedbával v podstatě vše, co jsem si naplánoval. Chtěl jsem znovu začít psát, hrát na kytaru a jako zamlada aspoň jednu knihu a jeden film měsíčně stihnout. Ale tyto naplánované záležitosti mi prostě připadaly v kontextu často méně důležité. A někdy, proč to nepřiznat, zvítězily pohodlnost a lenost. A je to tu... Prokrastinace.Co praví odborná literatura? Prokrastinace je výrazná a chronická touha odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu.
Není důležité, jakou výmluvu mám, nebo si myslím, že mám. Ale snad jsem ještě nedoputoval do klinické fáze, přestože jsem v odkládání,dá-li se to tak říci, dosáhl určitého mistrovství. Plácal jsem se ve svých myšlenkách, touhách a potřebách a tak trochu kašlal na jednoho až dva čtenáře svého blogu.
Myšlenek byla hejna, tříbily se, krystalizovaly, čekaly, stejně jako já, na ten správný čas. A ten snad konečně přišel. Možná zvládnu své nápady poskládat do smysluplných vět a přilákám tak nějaké čtenáře. Sáhnu do šuplíčku pro pár starších věcí, které upravím do čtivější podoby. Snad tentokrát vytrvám, aspoň po nějakou dobu. Plánů bych měl dost, a to nejen ohledně blogu. Tak mi, drazí čtenáři a návštěvníci odpusťte a držte palce, vždyť jsem na jakési "nakopnutí" čekal, a ono konečně přišlo: Jednoho dne jsem potkal mladou malířku...
Žádné komentáře:
Okomentovat