Poslední rok pro mne byl poněkud hektický, takže jsem zanedbával v podstatě vše, co jsem si naplánoval. Chtěl jsem znovu začít psát, hrát na kytaru a jako zamlada aspoň jednu knihu a jeden film měsíčně stihnout. Ale tyto naplánované záležitosti mi prostě připadaly v kontextu často méně důležité. A někdy, proč to nepřiznat, zvítězily pohodlnost a lenost. A je to tu... Prokrastinace.
Co praví odborná literatura? Prokrastinace je výrazná a chronická touha odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu.
Není důležité, jakou výmluvu mám, nebo si myslím, že mám. Ale snad jsem ještě nedoputoval do klinické fáze, přestože jsem v odkládání,dá-li se to tak říci, dosáhl určitého mistrovství. Plácal jsem se ve svých myšlenkách, touhách a potřebách a tak trochu kašlal na jednoho až dva čtenáře svého blogu.
Myšlenek byla hejna, tříbily se, krystalizovaly, čekaly, stejně jako já, na ten správný čas. A ten snad konečně přišel. Možná zvládnu své nápady poskládat do smysluplných vět a přilákám tak nějaké čtenáře. Sáhnu do šuplíčku pro pár starších věcí, které upravím do čtivější podoby. Snad tentokrát vytrvám, aspoň po nějakou dobu. Plánů bych měl dost, a to nejen ohledně blogu. Tak mi, drazí čtenáři a návštěvníci odpusťte a držte palce, vždyť jsem na jakési "nakopnutí" čekal, a ono konečně přišlo: Jednoho dne jsem potkal mladou malířku...
Vždy jsem toužil mít čajovnu, kde by se scházeli lidé všech možných zaměření, pili „svůj“ čaj, hráli šachy, go (nebo Člověče, nezlob se), vedli hovory plné hlubokých i plytkých myšlenek, jen tak přemýšleli, nebo si četli z knížek, které tu nechali jiní hosté, a až by odcházeli, měli by lepší pocit. Vítejte tedy v mé „čajovně“, snad tu naleznete šálek „toho svého“ čaje a až odsud budete odcházet, možná se budete také cítit lépe. A pokud ne, napište mi a uvidíme, co s tím půjde dělat.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat