čtvrtek 19. července 2018

Pokus o haiku červencového dopoledne

     To jsem takhle byl na balkóně... a zahlédl níže popsanou scénu. Je to haiku nebo ne? Nevím. Třeba mi někdo z mých čtenářů pomůže a řekne....




V žáru července
tucet vlašťovek honí
jedinou mouchu...





sobota 14. dubna 2018

Katarze aneb Večer plný trapasů

Zdroj
     Když se mne téměř před rokem ptali, co bych chtěl k loňským kulatinám, neváhal jsem ani okamžik a  pravil, že bych se rád dostal na koncert Sarah Brightman a Gregorians 16. 12. v Praze. To jsem si dal... Bylo mi vysvětleno, že za takové peníze a v takovou dobu do Prahy rozhodně nepojedu. A pak jsem, zklamaný, na podzim zjistil že se v našem okresním městě objeví tři operní pěvkyně na svém turné Divy lásky a hudby. A tak již od zmíněného podzima  jsem dopředu upozorňoval všechny, kdo poslouchali i poslouchat nechtěli, že si koupím lístek sám a letos 11. dubna prostě nebudu mít čas a zájem o nic jiného než o uvedený koncert dam Pavlíny Senic, Terezy Mátlové a (mé platonické lásky 😉) Andrey Tögel Kalivodové. A tak jsem zas jednou po dlouhé době (tentokrát vskutku počítáno na léta) vyrazil za kulturou.
 

středa 24. ledna 2018

Na rozcestí aneb takové malé zamyšlení

Viktor Michajlovič Vasněcov - Rytíř na rozcestí (zdroj)
  
 "Ty, kdo rovně půjdeš, pojedeš, či poletíš, zemřeš, kdo vpravo, oženíš se, kdo vlevo, bohat budeš..." Zhruba tak by se dal přeložit nápis na kameni, před nímž stojí rytíř (dle některých pramenů snad sám Ilja Muromec). Nejsem rytíř (tím méně bohatýr), přesto mám pocit, že jsem se na rozcestí tak nějak v podstatě nedopatřením ocitnul i já.




neděle 22. ledna 2017

Ještě jsem tady

     Dobrý večer všem. Ač to tak nevypadá, jsem pořád tu. Skoro nepíšu a čtu mnohem méně, než je mi milo. Omlouvám se, moji milí čtenáři. Rád bych napsal, že nemám čas, ale není tomu tak, nemohu ale ani napsat, že na psaní kašlu... Zato hodně přemýšlím. Asi zbytečně, protože stejně nic nevyřeším, ale jsem už takový. Poslední dobou mám se sebou problémy (nic zvláštního, každý takové máme), a potřebuju se srovnat. Sám se sebou, s rodinou, s okolím... Mám i několik blogových nápadů, ale zatím se mi je nedaří realizovat, tak jen doufám, že se k nim dostanu. Básním utíká rytmus i rým, povídkám myšlenka, aktuální dění nestíhám sledovat, natož komentovat, prostě tvůrčí i osobnostní krize. Tak snad někdy příště, drazí moji, na čtenou a na psanou. Věřte, nevěřte, nejsem úplně pryč. Ještě někde tady jsem.

středa 7. září 2016

Pozdrav z díry aneb Další letošní omluva

Pozdrav z díry :-)
Zdravím, mí dva pravidelně občasní čtenáři a čtenářko a náhodní návštěvníci. Rád bych se vám všem, kteří nedočkavě (:-D) očekáváte další můj výplod či komentář, omluvil za dlouhou nečinnost. Po zasazení stromu a zplození synů nastal čas konečně i postavit dům a tak se nyní místo sezení u klávesnice oháním lopatou. A ač mi nedělá problém vyběhnout sedm pater k dítěti s febrilními křečemi, fyzická dřina ve výkopech mne nějak zmáhá... A tak když nekopu nebo nepracuju, spím. Asi nějak stárnu, či jsem vyšel ze cviku. Takže, milá a milí, prosím vás ještě tak o měsíc či dva trpělivosti. Tedy pokud mne neposedne některá z Múz a nedonutí mne i přes únavu sednout a napsat jednou zase něco jiného než ubohou omluvu. Zdraví Vás Enžl.

sobota 2. července 2016

Má první vernisáž


     Nejen olomouckými tvarůžky, knedlíkem, bůčkem a pivem živ jest člověk. Občas je třeba například i za kulturou vyrazit a popřát trochu potravy hladem úpící duši. Mám mezi svými známými několik umělců. Oni se tomuto pojmenování povětšinou brání, ale já je za umělce považuji. Jakmile vám vydají povídku, zařídí výstavu, nebo koncert, někde dabujete, či hrajete, jste již veřejně profláknutí, máte punc umělce a bohéma, jste "jeden z nich", lidé vás poznávají na ulici, dělají si s vámi selfíčka, zvou vás na kafe, pivo či rande, hází po vás růže, popřípadě, odmítnete-li je, zlé pohledy a nepěkná slova. Ale to jsem poněkud odbočil...