Úsměv

     Měli jste někdy možnost pozorovat miminko, když se probudí? Pokud je nic nebolí, při zahlédnutí známé tváře tu jeho doslova rozzáří úsměv (ten bezzubý patří k nejhezčím). Tím zahájí svůj den. Pochopitelně, necháte-li jej hladovět, nebo ve špinavých plenách, náhle už není usměvavé a spokojené. Ale kdo z nás je spokojený, když nemá uspokojené základní potřeby, že? Ale o tom kdyžtak až někdy jindy. Dnes si popovídáme o úsměvu.

      Nedávno se mi stala zvláštní věc. Kamsi jsem cestoval autem a stavil se natankovat. Slunce svítilo, v rádiu moc pěkně hráli, nabral jsem plnou za velmi příznivou cenu. Prostě den jako malovaný. S úsměvem jsem vešel do domečku obsluhy. "Dobrý den, jak se máme?" pozdravil jsem. Paní se na mne zděšeně podívala, bleskově sáhla pod pult a se slzným plynem namířeným do mého obličeje odpověděla: "Proč se ptáte?"

     Přestože zde byla reálná šance, že skončím na pár hodin na zemi jako slzící a slintající troska, přišla mi tato situace poměrně komická, nemohl jsem si pomoct. Navíc mi okamžitě naskočila scéna z filmu Přepadení 2 ("To nic, holka, to je jen pepřovej sprej pro civily.... Když si na něj zvykneš..." tssk tssk "...jen ti zbystří zrak...") a to způsobilo, že jsem málem vybuchl smíchy. Zkoušet svou výdrž po vzoru páně Penna jsem však nechtěl a tak jsem raději zůstal stát, usmál se na paní ještě víc a řekl: "Jen tak. Zaplatit chcete?" Vidina výdělku prolomila ledy a situace se dále odvíjela standardně. Paní mi posléze vysvětlila, že ji kolegové vyděsili tím, že se v okolí pohybuje lupič specializující se na benzínové pumpy. Takže viníkem byl zřejmě můj vyloženě kriminální obličej a podezřelý úsměv.

     Podezřelý úsměv? Sakra, to jsme to dopracovali. Odedávna až donedávna přece úsměv symbolizoval "přicházím v míru" a nyní ten, kdo se v této požehnané době usmívá, je podezřelý, nebo blázen. Začínáme se odlidšťovat? Vždyť přece člověk je jediný tvor, který se umí usmát. To nás odlišuje od opic (navzdory rozšířenému mínění se opice opravdu smát neumějí). A bez úsměvu není radost, a kde není radost, není život.

    Takže se vraťme na začátek dnešního malého zamyšlení. Měli jste někdy možnost pozorovat miminko, když se probudí? Pokud je nic nebolí, při zahlédnutí známé tváře tu jeho doslova rozzáří úsměv. Tím zahájí svůj den. Nestálo by za to, stát se, aspoň v určitých ohledech, zase dětmi? A vítat den úsměvem?

     Tož, přátelé moji, usmějte se, bude ...

     PS: A i když nemám moc rád, když někdo někoho k čemukoli nutí, tentokrát sem dám odkaz na motivační video o úsměvu. Je to sice trošku americky naivní, ale i tak pěkné. Prý je toho teď plný Facebook, takže to možná už znáte.