Relatos Salvajes - Divoké historky

     Čas od času narazím na film nebo knihu, které mne velmi osloví a pak s tímto dílem obíhám všechny své známé a doporučuju jim je, vnucuju, možná skoro až otravuju (krom mé ženy, která je vůči tomuto imunní - prostě mne, jako třeba právě u tohoto filmu, pošle do....... patřičných mezi). Nu, a nyní přišel čas i pro dva čtenáře mého blogu. Nedávno jsem, vlastně úplně náhodou, shlédl argentinský film Divoké historky (Relatos Salvajes, Wild Tales - 2014), a přestože jsem chtěl být trošku nepříjemný, protože i mne do tohoto filmu nutili, zjistil jsem, že si mne plně podmanil. 

      Film v šesti krátkých příbězích vypráví o lidech, kteří se dostali do okamžiku, kdy, zahnáni do kouta, už nemohli dál a aby se něco stalo, byli nuceni překročit hranici. Ať už zákona, nebo obecně přijímaných "dobrých mravů".

     Přestože je film ze země, jež je velkovýrobnou telenovel, s těmito nemá vůbec nic společného. Příběhy jsou, vzdor relativně krátké stopáži (první, předtitulkový, příběh má sedm a půl minuty, poslední, nejdelší, minut třicet), jasné, přehledné, napínavé a přitom psychologicky zajímavé a vypointované k dokonalosti. Ve světle nedávných událostí pak získávají  až lehce morbidní, či věštecký nádech - zvláště ten první.

     V posledních letech je zvykem příběhy ve filmech nějakým způsobem, nejčastěji postavami nebo dějovými linkami, spojovat do mozaiky. Zde tomu tak není, a kupodivu to ani nevadí. Herci jsou neokoukaní (koneckonců - kolik kdo z nás viděl argentinských filmů?), sympatičtí a přesvědčiví. Ano můžeme se dohadovat, že "takhle by nikdo nereagoval", nebo to svádět na "horkou jižanskou / hispánskou krev"... Ale ruku na srdce, kdo z nás už někdy při řízení netoužil například vzít řidiče auta, jež nás omezilo, pod krkem a pořádně mu hodně zblízka několikrát ukázat tu značku přednosti v jízdě, na kterou podle nás nereagoval? Kdo z nás se už někdy nechtěl nějak postavit systému, který sice řídí masy, ale přehlíží jednotlivce, který ty slušné (nás) vysává a zneužívá a ty špatné (ostatní) protěžuje? Kdo z nás netoužil.... a tak bychom mohli pokračovat.

     Takže, vážení a milí, tento film vřele doporučuju a pokud jej uvidíte, doufám, že budete stejně nadšení jako já a nad šálkem dobrého čaje příběhy probereme. Protože opravdu po dlouhé době se sešly příběhy dobré a ještě lepší, žádný mi nepřišel vyloženě slabý. Jen ještě si dovolím říct, že mně se nejvíc líbil hnedle ten první a pak inženýrův příběh.

     Přeji vám příjemný filmový zážitek.