Známí neznámí - Sammo Hung Kam-Bo

     Asi před čtyřmi měsíci se na jednom blogu, který sleduji, objevil článek o wuxia, speciální odnoži čínského filmu s bojovým uměním. Měl jsem tam jeden komentář, posléze jsem se s Lišákem setkal a vedli jsme menší debatu, která skončila prsknutím: "Tak o tom napiš něco sám, když jsi TAKOVÝ odborník. Víš, jak se ty informace strašně blbě shání?" Asi má pravdu, ale trošku jsem se to rozhodl pojmout po svém - veeeeelmi zeširoka, takže kdo ví, kdy se k wuxia dostaneme. Čím nebo kým začít? Z mého pohledu je pouze jeden kung-fu herec, který překonává ostatní své kolegy, a to nejen rozměry... Shodou okolností měl nedávno 64. narozeniny. Tak tedy: Bylo, nebylo, 7. 1. 1952 se v Hongkongu narodil Hong Jin Bao.

Tříkrálové rozjímání aneb dva pohledy do zrcadla

     A je to tady, rok se s rokem sešel a nastává čas rozjímání a bilancování. Já nevím, jak vy ostatní, ale já se svou bilancí nějak nejsem spokojený. A to jsem si myslel, že na sebe nemám přehnané nároky. Nu což, pohleďme do zrcadla, obrazně i doslovně, přehodnoťme, hlavou pokývejme a zkusme to znovu. Další rok na nás čeká. Aspoň doufám.

The Raven

     Povídečka z dob, kdy jsem byl mlád… Velmi mlád. Soudím, že dlužím dvě maličká vysvětlení: Za prvé: Zadání znělo nějak jako "Zpracování klasického díla jinou formou", proto je to skoro plagiát. A za druhé: Díky překladům našich předních autorů se Raven překládá jako Havran… Podle ornitologického slovníku by se mělo slovo RAVEN překládat jako krkavec. Havran se řekne ROOK. Ale je možné, že Poe měl taky na mysli havrana… nebyl přece ornitolog...  ;o)

Trikolora aneb rychlé zamyšlení

     Všichni víme, co se stalo tento pátek 13. listopadu. Stačí se jen podívat do libovolných novin, na kterýkoli televizní kanál se zprávami, nebo internet. V Paříži byla spáchána série teroristických útoků v režii Islámského státu se strašlivou bilancí 130 mrtvých a 350 zraněných. Během víkendu jsem asi tak, jako každý průměrný člověk, sledoval zprávy a něco mne nakoplo k zamyšlení a vytvoření tohoto narychlo napsaného článečku. Ještě krátce před jeho publikací jsem zjistil na internetu (asi proto, že nemám facebook, věděl bych to dřív), že nejen já, ale i jiní se zamysleli, a došli k podobnému závěru. Nečiním si tedy patent na originalitu své myšlenky.

Byl jsem nakupovat

     Tak jsme se zase jednou vypravil nakupovat. Dostal jsem seznam, peníze, jedno dítě a přání: "Hezky se bav..." Což o to, zábavy bylo spousta. Jelikož byl čtvrtek, a to se v daném obchodě začíná vždy nějaká akce, naplánoval jsem si, že se vyhnu ranní tlačenici u košů se svetry a bundami, když stejně budu nakupovat jen jídlo, a vyrazím odpoledne (jaké to je, když se s matkami perete o dětské věci, vám popíšu jindy, je to též velice zábavný příběh).

Zapomeňte?

     Již několik let si všímám jisté záležitosti.  Konkrétně jde o 29. září. Víte, co se o tomto datu stalo? Někteří mi odpovědí, že se narodil Miguel de Cervantes y Saavedra, někdo, že Jerry Lee Lewis, jiní zase, že byl založen Scotland Yard. Nechci nijak shazovat náš školní systém, ale připadá mi, že moc současných mladých (no vlastně ani těch starších) lidí absolutně netuší, co se v noci z 29. na 30. září roku 1938 stalo v Mnichově. Podle toho, ze které země je ten, kdo o této události píše, je nazývána Mnichovská dohoda, Mnichovský diktát, u nás většinou expresívně zrada Západu či Mnichovská zrada.

Úsměv

     Měli jste někdy možnost pozorovat miminko, když se probudí? Pokud je nic nebolí, při zahlédnutí známé tváře tu jeho doslova rozzáří úsměv (ten bezzubý patří k nejhezčím). Tím zahájí svůj den. Pochopitelně, necháte-li jej hladovět, nebo ve špinavých plenách, náhle už není usměvavé a spokojené. Ale kdo z nás je spokojený, když nemá uspokojené základní potřeby, že? Ale o tom kdyžtak až někdy jindy. Dnes si popovídáme o úsměvu.