Ještě jsem tady

     Dobrý večer všem. Ač to tak nevypadá, jsem pořád tu. Skoro nepíšu a čtu mnohem méně, než je mi milo. Omlouvám se, moji milí čtenáři. Rád bych napsal, že nemám čas, ale není tomu tak, nemohu ale ani napsat, že na psaní kašlu... Zato hodně přemýšlím. Asi zbytečně, protože stejně nic nevyřeším, ale jsem už takový. Poslední dobou mám se sebou problémy (nic zvláštního, každý takové máme), a potřebuju se srovnat. Sám se sebou, s rodinou, s okolím... Mám i několik blogových nápadů, ale zatím se mi je nedaří realizovat, tak jen doufám, že se k nim dostanu. Básním utíká rytmus i rým, povídkám myšlenka, aktuální dění nestíhám sledovat, natož komentovat, prostě tvůrčí i osobnostní krize. Tak snad někdy příště, drazí moji, na čtenou a na psanou. Věřte, nevěřte, nejsem úplně pryč. Ještě někde tady jsem.

Pozdrav z díry aneb Další letošní omluva

Pozdrav z díry :-)

Zdravím, mí dva pravidelně občasní čtenáři a čtenářko a náhodní návštěvníci. Rád bych se vám všem, kteří nedočkavě (:-D) očekáváte další můj výplod či komentář, omluvil za dlouhou nečinnost. Po zasazení stromu a zplození synů nastal čas konečně i postavit dům a tak se nyní místo sezení u klávesnice oháním lopatou. A ač mi nedělá problém vyběhnout sedm pater k dítěti s febrilními křečemi, fyzická dřina ve výkopech mne nějak zmáhá... A tak když nekopu nebo nepracuju, spím. Asi nějak stárnu, či jsem vyšel ze cviku. Takže, milá a milí, prosím vás ještě tak o měsíc či dva trpělivosti. Tedy pokud mne neposedne některá z Múz a nedonutí mne i přes únavu sednout a napsat jednou zase něco jiného než ubohou omluvu. Zdraví Vás Enžl.

Sedmá karta

Malé hraní s kartami, otázkami a slovy.......staršího data :-)

Tarot (zdroj)

 

Má první vernisáž

     Nejen olomouckými tvarůžky, knedlíkem, bůčkem a pivem živ jest člověk. Občas je třeba například i za kulturou vyrazit a popřát trochu potravy hladem úpící duši. Mám mezi svými známými několik umělců. Oni se tomuto pojmenování povětšinou brání, ale já je za umělce považuji. Jakmile vám vydají povídku, zařídí výstavu, nebo koncert, někde dabujete, či hrajete, jste již veřejně profláknutí, máte punc umělce a bohéma, jste "jeden z nich", lidé vás poznávají na ulici, dělají si s vámi selfíčka, zvou vás na kafe, pivo či rande, hází po vás růže, popřípadě, odmítnete-li je, zlé pohledy a nepěkná slova. Ale to jsem poněkud odbočil...

Lvice

Virunga (zdroj)

     Jako malý jsem rád čítával dobrodružné romány, jejichž hrdinové překonávali nepřízeň osudu, počasí, terénu, bojovali s rozzuřenými domorodci a těmi největšími a nejstrašnějšími šelmami, a tyto sejmuli nejlépe jedním výstřelem, přesně umístěným tak, že zasáhnul lítou šelmu / zuřivého domorodce / hlavního záporáka uprostřed smrtícího skoku. A nebyl bych to já, kdybych si sám sebe nepředstavoval na místě takového hlavního hrdiny s Remingtonkou v ruce a netoužil si ulovit tzv. “Velkou Pětku”. Něco málo mi z toho zůstalo dodnes. Mám rád africkou zvířenu, i když už nijak netoužím po jejím lovu a jednou (rozuměj pravděpodobně nikdy) se podívám do Národního parku Virunga v Kongu. Prozatím mi musí stačit návštěvy zoologických zahrad v naší provenienci.

Pružinka aneb "Máte štěstí, že jdu zrovna kolem"

Žárovka H4

     Jste-li (ne)šťastným majitelem motorového oře, máte morální povinnost se něj postarat. A tím nemyslím jen placení povinného ručení, natankování a mytí. Sem tam je potřeba i jiná údržba. Jsou věci, se kterými si jako běžný uživatel neporadíte, nebo je z pohodlnosti svěříte servisu (výměna jakýchkoli kapalin, termostat, kontrolka “Zkontroluj motor” a podobně) a pak jsou takové, se kterými si poradíte, nebo hůř, nějak poradit musíte. Už jen proto, že vám tak velí mužská hrdost.  Například výměna kola, nebo, jako v mém případě, výměna žárovky H4....

Sex On The Beach

4cl vodky, 2 cl broskvového likéru, dolít brusinkovým a pomerančovým džusem... A led................ spousta ledu.