4cl vodky, 2 cl broskvového likéru, dolít brusinkovým a pomerančovým džusem... A led................ spousta ledu.
Koktejly pijeme, v šejkru chrastí led,
na stole zapomenuté chuťovky schnou.
Při třetím drinku rozhodla ses vyzkoušet
jestli mé srdce stále bloudí tmou.
Zeptala ses: "Proč nepíšeš už básně?"
a já nevěděl, co Ti odpovědět mám,
přestože v hlavě srovnáno mám celkem jasně
a ten důvod velmi dobře znám.
Mám Ti říct, že básní netěší mě psaní,
když jen plná rozporů jsi z veršů mých?
Kdysi, to bylas více nežli mou paní,
jsem rýmy plýtval - byl to vůbec hřích?
Proč psát, když vroucnost těch básní Tě leká?
Na mých pocitech záleží málo – čert je vem.
Jako jindy udělám a řeknu, co se čeká:
"Nemá to smysl," odpovím Ti s hořkým úsměvem.
Tvařme se tedy, že se nic nestalo,
vždyť už jsme přece dospělí.
Velkou lží nahradíme tu malou
a zapomněním pak polibek pod jmelím.
Barmanko, nalij mi koktejl další,
sucho se vkrádá z hrdla do sklenice.
Snad opravdu nejlíp je žít ve lži a falši,
s těmi dojdeš nejdál a získáš tak nejvíce.
Žádné komentáře:
Okomentovat