Čas od času narazím na film nebo knihu, které mne velmi osloví a pak s tímto dílem obíhám všechny své známé a doporučuju jim je, vnucuju, možná skoro až otravuju (krom mé ženy, která je vůči tomuto imunní - prostě mne, jako třeba právě u tohoto filmu, pošle do....... patřičných mezi). Nu, a nyní přišel čas i pro dva čtenáře mého blogu. Nedávno jsem, vlastně úplně náhodou, shlédl argentinský film Divoké historky (Relatos Salvajes, Wild Tales - 2014), a přestože jsem chtěl být trošku nepříjemný, protože i mne do tohoto filmu nutili, zjistil jsem, že si mne plně podmanil.
Vždy jsem toužil mít čajovnu, kde by se scházeli lidé všech možných zaměření, pili „svůj“ čaj, hráli šachy, go (nebo Člověče, nezlob se), vedli hovory plné hlubokých i plytkých myšlenek, jen tak přemýšleli, nebo si četli z knížek, které tu nechali jiní hosté, a až by odcházeli, měli by lepší pocit. Vítejte tedy v mé „čajovně“, snad tu naleznete šálek „toho svého“ čaje a až odsud budete odcházet, možná se budete také cítit lépe. A pokud ne, napište mi a uvidíme, co s tím půjde dělat.