středa 24. ledna 2018

Na rozcestí aneb takové malé zamyšlení

Viktor Michajlovič Vasněcov - Rytíř na rozcestí (zdroj)
  
 "Ty, kdo rovně půjdeš, pojedeš, či poletíš, zemřeš, kdo vpravo, oženíš se, kdo vlevo, bohat budeš..." Zhruba tak by se dal přeložit nápis na kameni, před nímž stojí rytíř (dle některých pramenů snad sám Ilja Muromec). Nejsem rytíř (tím méně bohatýr), přesto mám pocit, že jsem se na rozcestí tak nějak v podstatě nedopatřením ocitnul i já.




     Jak si moji nečetní čtenáři a fanoušci (zůstali-li ještě jací) všimli, zdejší blog stagnuje. Nepíšu, málo čtu, nekomentuju, v podstatě virtuálně téměř nežiji. A v životě reálném mám podobný pocit. Pocit, že existuje pouze rodinný život, práce, stavba a pak už nic, jen stále dokola. Možná se ozývá krize středního věku? Začínám konečně dospívat? Nevím. Jsem rád, že mám svou rodinu - není nic víc, stavba je sice problémová, ale to prý u každého (nevím, mně připadá, že jen u mne) a práci, kterou dělám, dělám rád... Jen......... jen mám pocit, že přestože se vyloženě neflákám, nevidím výsledky svých činností a snažení a tak nějak mi život uniká mezi prsty a já se cítím malý a zbytečný. 

     A přesto se včera dostavil ničím nepodmíněný pocit, že se něco má změnit. Nevím, jestli jste to někdy zažili, ale prostě cítím, v naprostém protikladu s před chvílí popsaným, že nyní se vesmír zastavil a čeká na rozhodující krok tohoto zbytečného člověka. Ale, narozdíl od bohatýra na obrázku, nemám před sebou kámen s nápovědou. Ani si nejsem vědom toho, že bych nyní měl cokoli měnit (ať už rodinu, stavbu nebo práci). Tak uvidíme. Držte mi palce, ať se, jsou-li mé pocity správné a nejedná se jen o autosugesci nebo počínající šílensví, dám tou správnou cestou. Ať už se jí stane kterákoli.

2 komentáře:

  1. Enžle, v modlitbách myslím i na Tebe!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, maličká, snad budou bohové naslouchat :-)

      Vymazat